Ozón je bezbarvý plyn, který má o jednu molekulu více než kyslík, který dýcháme. Někdy se ozónu říká také aktivní kyslík. Tento plyn je těžší než vzduch a má mimořádně silné oxidační účinky. Z důvodu většího množství nahromaděné energie je tento plyn velmi nestabilní, a tak se po krátké opět rozpadá zpátky na kyslík. Ozón je charakteristický svou vůní, kterou člověk může cítit zcela běžně například po proběhlé bouřce.
Ozón se vyskytuje ve dvou vrstvách. První vrstva je ve stratosféře, kde plní svou úlohu UV filtru, tedy dokáže zabránit pronikání škodlivého krátkovlnného UV záření směrem k zemskému povrchu. Jde proto o důležitý prvek, který je pro veškerý život na zemi důležitý. Poněkud jiné je to v níže položené vrstvě atmosféry, a to v troposféře, která je blíže zemskému povrchu. Zde je úloha ozónu již poněkud jiná. Do této vrstvy se ozón dostává samovolně spalováním fosilních paliv, přičemž hlavní roli hraje automobilový průmysl. Ve větších koncentracích dokáže ozón působit velmi negativně na veškeré živé organismy, čehož se využívá právě při dezinfekci.
Jak již bylo zmíněno, ozónem je možné dezinfikovat. Nejde přitom jenom o okolní vzduch, ale také povrchy nebo dokonce kapaliny. S použitím vhodného zařízení a vhodného výkonu je možné během krátké chvíle odstranit z daného uzavřeného prostoru veškeré mikroorganismy, které jsou nežádoucí. Tím se také odstraní zápach, přičemž může jít třeba zápach způsobený plísní, cigaretovým kouřem či jiným zdrojem. Po aplikaci ozónu v daném prostoru je místnost zcela sterilizovaná.
Aby bylo možné dezinfikovat ozónem, je potřeba dostat do daného interiéru tento plyn v určitém množství. Ozón totiž funguje jako mimořádně silné oxidační činidlo, které je schopné projít buněčnou stěnou mikroorganismů, načež je tento mikroorganismus zničen. To platí i pro případ virů, nicméně zde je rozdíl v tom, že ozón projde bílkovinovou stěnou viru, čímž taktéž dojde ke zničení. Kromě této funkce dokáže ozon působit i dezodorizačně, tedy dovede eliminovat pachy. Poradí si přitom nejenom s pachy, které mají svůj původ v přítomnosti plísní, ale také s pachy z cigaretového kouře, zatuchliny, hniloby, toluenu, benzenu nebo třeba s pachy po spáleninách. Jde tedy o takový universální prvek, který si poradí se vším špatným, co se může v místnostech vyskytnout.
Možná si nyní říkáte, jaká to má negativa? Inu, ozón je ve větších koncentracích toxický pro všechny živé organismy, což znamená, že po dobu dezinfekce se nesmí v místnosti nacházet cokoliv, co by mohlo přijít k újmě, jako jsou lidé, zvířata nebo třeba rostliny. Protože však dezinfekce probíhá řádově několik hodin, není třeba obávat se toho, že byste se museli na krátkou dobu stěhovat. Naopak, celý proces dezinfekce ozónem je záležitostí na jedno dopoledne nebo odpoledne, načež po celém procesu získáte interiér či prostor, ve kterém nebude nic zapáchat, a který bude dokonale sterilizován.
Generátory ozónu, které se běžně prodávají, fungují zpravidla na principu vysokonapěťového náboje. Výbojovým elementem prochází pracovní médium, tedy kyslík, který se do zařízení dostane díky své přítomnosti v okolním vzduchu. V prostředí výbojového elementu pak dochází k samotnému vysokonapěťovému výboji, který vytvoří tak velkou energii, že dojde ke štěpení molekul kyslíku na samotné atomy. Vytvořený atomární kyslík se pak slučuje s běžným molekulárním kyslíkem, čímž vznikne ozón, tedy molekula se třemi atomy kyslíku. Je zřejmé, že generátor ozónu tedy neprodukuje pouze čistý ozón, ale na svém výstupu jde o kombinaci mnoha prvků, které se běžně vyskytují ve vzduchu, avšak s přídavkem ozónu. To, kolik ozónu ve výstupu bude, je dáno výkonem zařízení a jeho schopností přeměňovat dvoumocný kyslík na trojmocný. Některé generátory mohou mít speciální vstup, kterým se do zařízení pumpuje čistý kyslík. Díky tomu je možné zvýšit celkovou produkci ozónu, čímž se zvýší výkon samotného zařízení. V takovém případě jsou však kladeny velmi vysoké nároky na chlazení zařízení, poněvadž vytváření vysokonapěťových výbojů je spojeno se zahříváním celého generátoru. Právě ventilátor je pak hlavním zdrojem hluku, který i přes svou výši není nikterak nepříjemný z hlediska ostatních spotřebičů či zařízení, které se běžně v domácnostech nebo kancelářích používají.
Použití generátoru ozónu je mimořádně jednoduché. Na začátku celého procesu je třeba vyklidit z cílového prostoru všechny živé organismy, které by mohly při delším působením ozónu přijít k úhoně. To znamená vyklidit nejenom osoby, ale také zvířata či rostliny. Jakmile bude interiér připraven, je třeba zařízení odpovídajícího výkonu vzhledem k danému prostoru umístit co nejblíže zdroji zápachu nebo kontaminace, aby v dané oblasti byla účinnost, pokud možná maximální. Poté je třeba zavřít všechny okna či prostor utěsnit, aby nedocházelo k úniku ozónu mimo cílový prostor. Následně stačí nastavit časovač zařízení, případně zvolit kýžený výkon, a po zapnutí generátoru ozónu je nezbytné urychleně upustit daný prostor.
Po nastaveném časovém úseku je nutné počkat ještě určitou dobu, aby bylo zajištěno, že ozón se rozpadne na obyčejný kyslík, a stane se tak zcela nezávadným. Následně je třeba místnost velmi důkladně vyvětrat, a po určité časové rezervě je možné interiér opět naplno využívat. Jak tedy vidíte, jde o velmi rychlý proces, na jehož konci bude prostor, který nebude nikterak zapáchat, a nebudou se tam nacházet jakékoliv nežádoucí mikroorganismy či třeba viry, které by mohly způsobovat problémy jiným živým organismům.
To vše je zaručeno pouze za předpokladu, že čištění a dezinfekci ozónem spojíte s klasickým mechanickým úklidem a čištěním. Je třeba odstranit hrubé nečistoty, které mohou způsobovat nežádoucí zápach, případně zdroje plísní či třeba potenciální zdroj virů. Pokud by důkladný mechanický úklid neproběhnul, nemohlo by být zajištěno, že dezinfekce ozónem bude mít dlouhého trvání. Po velmi krátké době by se totiž ze zapadlého zdroje mohly opět uvolňovat pachy, plísně a podobné nežádoucí vlivy.
Jednou z nejčastějších otázek při výběru generátoru ozónu je to, jak velký generátor ozónu je vlastně potřebný. Možná si říkáte, že jistotou bude použít, co možná nejsilnější generátor. To by však byla velká chyba. Jakmile je do prostoru vypuštěno až příliš ozónu, může se stát, že charakteristický zápach ozónu zůstane v místnosti ještě několik týdnů po aplikaci. Stejně tak dokáže až příliš velké množství ozónu ničit kovové nebo papírové předměty v daném interiéru. Proto je třeba zvolit takový generátor, který je svou velikostí a výkonem vhodný pro daný interiér.
Při výběru se budete řídit zejména údaji od výrobce těchto zařízení. Bude to zejména poskytovaný výkon, který je nejčastěji udáván v miligramech vytvořeného ozónu za hodinu. Dále je třeba sledovat údaj o maximálním možném prostoru, který je vhodné daným typem generátoru ošetřit. Obecně platí, že čím máte k dispozici menší výkon, tím déle bude třeba nechat generátor puštěný. Zpravidla však jde o provoz v řádech jednotek hodin.
Samotnou kapitolou jsou interiéry dopravních prostředků, případně jiné prostory, u kterých se předpokládá vysoké znečištění nebo zamoření. Pro takové prostory je třeba použít nejvýkonnější zdroje ozónu, přičemž ideální je opět pracovat v cyklech, navíc zařízení přesouvat na místa, kde je koncentrace nečistot největší. Při použití generátorů ozónu se nesmí zapomínat také na to, že ozón je těžší než vzduch. Proto jeho účinnost se zvyšující se výškou stropů v daném interiéru klesá. To také znamená, že pro rozměrné interiéry, například auly či výrobní haly, je potřeba zvolit výkonnější zařízení, které je navíc vhodné správně polohovat.
Dezinfekce ozónem je v současné době nejúčinnější způsob dezinfekce prostorů. Je to dáno schopnostmi samotného ozónu, který si poradí se všemi zdroji zápachů či mikroorganismu nebo viry. Kromě toho, že jde o velmi účinnou metodu, jedná se současně tak o velmi ekologickou metodu čištění. Ozón totiž neuniká do ovzduší, protože je při zemském povrchu velmi nestálý, a proto se po krátké době (zpravidla v řádech desítek minut), rozloží a stane z něj opět obyčejný kyslík, který lze dýchat. Samotnou výhodou je pak spojení nejenom dezinfekce, ale také již zmíněné dezodorizaci. Ačkoliv je možné, že i po určité době se bude v místnosti nacházet určitá koncentrace ozónu, zpravidla jde o velmi malé koncentrace, které v krajním případě mohou způsobit bolest hlavy, bolesti v krku nebo třeba podráždění očí či nosu. Tyto účinky jsou však dočasné, navíc jsou eliminovány dostatečnou časovou rezervou po vstupu do místnosti po čištění, případně také delším větráním daných prostor. Tyto nežádoucí účinky jsou charakteristické pro prostory, ve kterých byl použitý generátor ozónu se příliš vysokým výkonem, případně nebyly dodrženy obecné pokyny, které platí pro použití tohoto zařízení.
